Náš školní výlet začal tím, že jsme nastoupili do vlaku. Naše paní učitelka navrhla, že si všichni zahrajeme zábavnou slovní hru, která spočívala v tom, že jsme nesměli vyslovit tři zakázaná slova (jo, vlastně, prostě). Kdo je řekl, musel odevzdat svůj bod tomu, kdo ho na to upozornil jako první. Bohužel tato hra vedla k tomu, že někteří raději mlčeli, nebo mluvili pomalu a po slabikách jako roboti. Nicméně postupně jsme se i tak rozmluvili a díky tomu mnozí velmi rychle přišli o své body.   
      Poté, co jsme vystoupili v Křižanově z vlaku, jsme se vydali do rekreačního střediska Drak. Trochu jsme bloudili díky mobilní navigaci a místo ve středisku jsme zhruba po hodině skončili v lese u železniční tratě. To nám nevzalo dobrou náladu a za zpěvu písní jsme pokračovali dále. Je pravda, že takovou skupinu, která by šla z nádraží do střediska hodinu a tři čtvrtě, tam prý ještě neměli, ale o to více byla naše slečna lektorka ráda, že nás vidí. Hned jak jsme přišli, už na nás čekala! Tak rychle napít a jdeme na to!
     Jako první jsme si vyzkoušeli bumperball. Za chvíli jsme z někoho viděli jen nožičky, které snažily převrátit obrovský míč opět hlavou nahoru. Byla to legrace, ale docela namáhavá.
     Po obědě jsme se převlékli do maskáčové výstroje, dostali jsme zbraně a vydali se na paintballové hřiště. Zhruba po třech hrách nám všem došly náboje i energie. Poslední outdoorovou aktivitou, kterou jsme mohli vyzkoušet, byl aquazorbing. Obrovská bublina nás spokla a v ní jsme se mohli vznášet chvíli na vlnách rybníka. Ostatní si čekání zpříjemňovali cákáním se ve vodě, nebo poleháváním v trávě.
     Následovala strastiplná cesta zpět do Křižanova na vlak. Putování přírodou nám dost znepříjemňovalo vedro. I tak někdo ještě měl energii zpívat, avšak zněly písně jako „S děravou patou mám horečku zlatou…“ nebo „V nohách mám už tisíc mil…“
     Na nádraží jsme se ještě stihli vyfotit (naše unavené a rudé tváře mluví za vše). Ve vlaku už jsme jen odpočívali a někteří i podřimovali. Náš výlet byl zakončen tím, že jsme se všichni rozloučili na nádraží v Brně. Zazvonil zvonec, a výletu je konec.

Vypracovali:
Jaroslav Kozmin
Vojtěch Trtík
Tomáš Sedlařík

Fotogalerie.

DOKÁŽEŠ TO ?

     Dne 12.6. 2019 jsem navštívili na nádraží v Králově Poli Preventivní vlak, který pro nás připravily České dráhy. Viděli jsme zajímavý film, který nás měl poučit o bezpečnosti na železnici. Jmenoval se : TO NEDÁŠ‘‘. Poté jsme šli do druhého vagónu, kde jsme se dozvěděli, jaké mohou být na trati nehody. Viděli jsme fotky a videa různých nehod na železnicích. Tyto obrázky nebyly příjemné, dost nás děsily, ale taková je realita. Překvapila nás hloupost některých lidí, kteří zbytečně hazardují se životem – nejen vlastním, ale i cizím. Dozvěděli jsme se toho opravdu mnoho, např. že vlak může vážit až 400 tun. Zopakovali jsme si první pomoc a resuscitaci, prohlédli jsme si hasičské vybavení a vozidla záchranřů. Myslíme si, že nás to poučilo.

Michaela Šnajdrová, Magdalena Šrotířová , 8.B

MY TO UŽ DÁME

     Dne 12.6. 2019 jsme se vydali na nádraží v Králově Poli. Tam jsme našli speciální vůz označený názvem : Preventivní vlak. Zde jsme se usadili a poslechli si přednášku na téma: Co se na železnicích smí a nesmí. Pak jsme zhlédli film o nehodách, které se železniční dopravou souvisejí s názvem : „To nedáš“.

     Následně jsem se setkali s inspektorem železničních drah, který nám ukázal videa a fotografie z nehod na železnici a povyprávěl příhody, které se na železničních tratích staly. Dozvěděli jsme se například to, že klasický osobní vlak s pěti vagóny váží přes 300 tun bez lidí a jeho brzdná dráha dosahuje až dvě stě metrů.

      Následně jsme si mohli vyzkoušet první pomoc pod dohledem železničního záchranného sboru. Byli jsme seznámeni s hasičskými vozy a jejich vybavením, dále s druhy oděvu záchranářů - do vody, do ohně nebo při likvidaci chemikálií.

Tento preventivní program jsme si užili. Určitě nebudeme porušovat pravidla dopravního provozu (nejen na železnici) a už vůbec ne hazardovat s životem naším i nebo cizím.       

David Bednář & Jan Bednařík, 9.B

Fotogalerie.

Ve dnech 27. 5. - 31. 5. 2019 proběhla škola v přírodě pro čtvrté třídy v blízkosti Sečské přehrady. Hotel Kapitán se nám stal novým domovem po dobu krásných 5 dní.

Hned první odpoledne jsme si zpříjemnili vycházkou do nejbližšího okolí. Krásné rozkvetlé louky a okolní lesy nás nadchly.

Děti během týdne soutěžily, vyplňovaly deníky a hlavně se věnovaly problematice první pomoci. Vyzkoušely si různé obvazové techniky a kardiopulmonální resuscitaci na Andule pod vedením skvělé paní zdravotnice. Dále se seznámily s telefonováním na důležitá telefonní čísla a s nejvážnějšími poraněními a úrazy ohrožující lidský život.

V odpoledních hodinách se děti věnovaly aktivitám s indiánskou tématikou: malování na kameny, výrobě indiánských náhrdelníků a lapačů snů…. Celý indiánský týden byl zakončen stopovanou pokladovkou, ze které měly všechny děti velkou radost.

Všichni jsme si školu v přírodě užili a budeme na ni rádi vzpomínat.

Za čtvrtý ročník Jana Nekulová

Fotogalerie.

Na ZŠ Heyrovského si žáci od 6. třídy vybírají jako druhý cizí jazyk němčinu nebo ruštinu. Naši osmáci se domluvili, že se společně sejdeme a během jedné vyučovací hodiny si navzájem předvedeme ukázku obou jazyků.

Ruštináři nacvičili klasickou ruskou pohádku „Kolobok“, se kterou díky skvělým kostýmům a hereckým výkonům sklidili velký potlesk. Němčináři oplátkou upozornili na záludnosti německé abecedy, o které i zazpívali, a také upozornili na některá německá slova, která čeština přejala a běžně je používáme.

Své vystoupení předvedli i páťákům, aby se mohli těšit na to, co je příští rok nově čeká. Z ukázek děti pochopily, že oba jazyky mají své kouzlo, i své záludnosti.

Nicméně stále platí: „Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem.“

Simona Krejčí, vyučující ruského jazyka

     Dne 3.6. jsme se my, žáci 9.B, zúčastnili programu Rádio ve studiu Lávka v Legato Kohoutovice. Mohli jsme si vyzkoušet práci hlasatelů, zvukařů a dalších profesí spojených s vysíláním rádia. Moderátoři, zprávy, zvuk, reklamy, režisér, pomocníci, zkrátka každý se zúčastnil a nikdo se jen tak neflákal.
    Za úkol jsme měli vytvořit 20-30 minutové vysílání, které mělo obsahovat vše, co správné rádio má mít, přes reklamy až po zprávy. Nikdo z nás nečekal, že to bude takto složité, z klidných lidí se najednou stali cholerici, kteří nestíhali a nevěděli, co a kde mají dělat. To nás ale nezastavilo a úkol jsme splnili na jedničku!

Na tento zážitek budeme vzpomínat pouze v dobrém a rádi bychom si ho jistě zopakovali.

David, 9.B.

Ve dnech 20. 5. - 24. 5. 2019 proběhla škola v přírodě pro páté třídy v překrásném prostředí Horní Lipové.

Po příjezdu jsme se po dobrém obědě a ubytování seznámili s okolím. Příjemná procházka směřovala k lesnímu baru, kde si děti uvědomovali nejen krásu okolí, ale také důvěru v čestnost a poctivost návštěvníků hor.

Žáci během týdne soutěžili, poznávali přírodniny, a také si zopakovali znalosti z kurzu 1. pomoci. Naučili se zajímavosti Olomouckého kraje, např. o Velkých Losinách, Bouzově aj. Rozličné aktivity s indiánskou tématikou završili výrobou lapačů snů.

Přestože nám i v dost velké míře pršelo, nezapomněli jsme navštívit Jeskyně Na Pomezí. Uvnitř jeskyní žáci poznali přírodní souvislosti, neboť následky dešťů jsme v podzemí v takové míře zažili všichni asi poprvé.

Paní kuchařka byla při loučení dojata oceněním svého umu dotazem jednoho z žáků: „Nechcete se odstěhovat do Brna?“ To, myslím, jasně hodnotí kvalitu stravy během našeho pobytu.

Věříme, že si všichni školu v přírodě užili a budou na ni rádi vzpomínat.

Za kolektiv Lenka Bálková

Fotogalerie

Dne 17.5.2019 k nám přijeli studenti z VOŠ zdravotnické v Brně, aby nám v rámci své praxe vysvětlili, jak poskytnout první pomoc. Na začátku jsme se rozdělili na tři skupiny, které postupně prošly tři stanoviště. Na první stanovišti jsme se naučili ošetřovat lehká zranění a zastavovat krvácení. Druhé stanoviště nás naučilo jak správně masírovat srdce a jak se zachovat v situacích ohrožujících život. Poté jsme se přesunuli na poslední stanoviště, kde jsme se již ošetřené pacienty pokoušeli transportovat.

Tento kurz nám přišel velmi zajímavý. Informace, které jsme získali, nám jednou třeba pomůžou při záchraně lidského života.

Pavel, Petra a Radim, 8.B

Fotogalerie

Začátkem května jsme měli zajímavou besedu s dvěma muži. Přišli k nám do školy a představili se nám těmito slovy :

„Ahoj, já jsem Pavel a jsem alkoholik.“

„Ahoj, já jsem Dan a jsem alkoholik.“

A začali nám vyprávět svůj životní příběh. Dozvěděli jsme se spoustu nových informací a také nám byly vyvráceny některé mýty o alkoholu (jako např. že alkoholikem se stane jen hlupák nebo že to zdědí po rodičích). Oba muži – členové sdružení Anonymních alkoholiků- k nám byli velmi upřímní a otevření. Řekli nám, co vše jim alkohol dával, ale i co jim nenávratně sebral, a že litují šancí, které měli a promarnili. Myslíme si, že beseda pro nás byla svou otevřeností poučná a zajímavá.

Sepsali Aneta, Alice a Dominik, 9.ročník.