Dne 18.12. 2013, tedy poslední středu před Štědrým dnem, se konalo divadelní představení Kytice. Vše si připravili a nacvičili žáci devátých tříd, navštěvující dramatický kroužek pod vedením paní učitelky Dostálové.
Jak známo, básnickou sbírku Kytice napsal K.J. Erben. Tu naši však upravil J.Suchý. A právě ta Kytice, hraná v divadle Semafor, nás podnítila k práci. Vybrali jsme tři básně: Polednici, Vodníka a Zlatý kolovrat. Děj se od původní verze hodně liší a z básní se staly až humorné příběhy. Začátky a první zkoušky našeho představení byly náročné. Naučit se texty, sehnat kostýmy, vytvořit kulisy, poté vyrobit pozvánky a plakáty. Ale všechno se zvládlo zásluhou paní učitelky Dostálové.
A tak 18.12. se naše představení uskutečnilo hned ve třech reprízách. Ve středu ráno se konala poslední zkouška a pak už mohla vypuknout očekávaná premiéra a následná repríza. Během těchto dvou představení nás měl možnost shlédnout celý druhý stupeň a učitelé. Dočkali jsme se velkého úspěchu. V podvečer nás čekalo poslední představení. Na něj se mohl přijít podívat téměř kdokoli. Rodiče, sourozenci, babičky, dědečci, strýčkové, tetičky nebo přátelé. Nachystali jsme občerstvení a vše potřebné na onu zmiňovanou derniéru. Opět nás provázel úspěch, gratulace, smích, potlesk a sladká odměna.
Myslím si, že na našem úspěchu se podílela spousta lidí. Bylo to skoro jako v opravdovém divadle: osvětlovač, nápověda, režisér, skvělé publikum a především herci. Herci si to užili obzvláště. Jirka si vyzkoušel, jak téžkě je být holka. Měl jako Polednice růžové šaty a dlouhé blond vlasy. Domča si zase v roli Dorničky potvrdila, že bez brýlí jí to opravdu nejde. A to vše díky jedné jediné scéně, kde byla bez nich. Tom si zkusil, jaké je to být pánem vodní říše. Albert našel novou barvu svého hlasu. U Dana se potvdilo, že má herectví v krvi. Každý z nás se z toho poučil. Já jsem si zas vyzkoušela jaké to je mít vadu řeči. Doufám, že ti, co naše představení neviděli, teď upřímně litují. Stálo to za to!
Anna Klimešová, 9. A
