Relaxace, smích, buřty, zpěv aneb naposledy spolu

Ve čtvrtek 6.6. vyrazily dvě nejstarší (nikoliv však nejrozumnější) třídy ZŠ Heyrovského na dvoudenní školní výlet. Nejprve jsme nasedli do vlaku (a hned začali jíst zásoby jídla, abychom měli dostatek energie na cestu) a dojeli do Moravských Bránic. Odtud jsme pěšky došli do Dolních Kounic, malého městečka, kde se nachází mnoho historických zajímavostí.

Nejdříve jsme navštívili místní zámek. Zde jsme mohli sledovat, jak těžce se rekonstruuje památka, která takřka mohla skončit v ruinách. Přitom na zdejším panství se údajně poprvé Moravané a Češi dohodli na rozdělení správy budoucího státu.

Naše další kroky vedly ke zřícenině kláštera Rosa Coeli. Zde jsme se zdrželi o něco déle, protože skoro každý chtěl vylézt na věžičku, podívat se na ostatní shora a zamávat. Kluci hledali na stěnách znamení kameníka, děvčata obdivovala exteriér kláštera, zejména krásně zelený břečťan. No a byli tací, kteří jen seděli na kamenech a opět svačili.

Po malé prohlídce městečka (a nezbytné návštěvě cukrárny) jsme sedli na autobus a přes Ivančice jsme dojeli do Biskoupek. Zde jsme ještě navštívili Čarodějnický dvůr, což je jakási místní minizoo s klokany, koňmi, lemury a jinými zvířátky. Bohužel, papouška kakadu jsme nenaučili říkat ani slovo „matematika“, ani „pravopis“. Odtud jsme pak putovali pěšky krásnou přírodou do tábora, který se nachází pod zříceninou hradu Templštejna.

Večer jsme poseděli u táboráku a opékali špekáčky, hráli hry, povídali vtipy, vzpomínali na roky minulé a zážitky, které nám zůstaly v paměti na uplynulých devět let. Bylo veselo,ale i trochu nostalgicky.

Po noci, kdy toho jen málokdo dost naspal, jsme si vyšlápli do prudkého kopce na zříceninu. Zde někteří probádali zbytky hradeb a v trávě hledali čtyřlístky pro štěstí, jiní odpočívali a fotografovali se na památku. Každopádně jsme všichni měli radost, že jsme výšlap přežili (hlavně paní učitelka a Valča).

Po obědě jsme se sbalili a po cestě do Hrubšic si zazpívali námi oblíbenou ruskou Kaťušu (i když to občas znělo jako volání o pomoc). Pak už jen cesta autobusem do Brna a domů. Bylo nám spolu pěkně, od smíchu nás ještě teď všechno bolí. Budeme vzpomínat ! (a kečupu bylo tentokrát dost ! )

Simona Krejčí a Luboš Kleis, třídní učitelé 9.tříd