„Kdo mi to tu ujídá perníček...?“

ptala se ježibaba v pohádce, když jí děti ojídaly chaloupku z perníku. Na tuto otázku bylo zbytečné odpovídat během prosince, když osmáci vyráběli a pak pekli medové perníčky.

Vyrábět těsto bylo dost pracné, když to člověk dělá poctivě, má chuť si pak jít vyměnit ruce, protože se cítí, jako by mu měly každou chvíli upadnout. Někteří jedinci se snažili nepoddajné těsto ujídat, aby ho pak bylo méně, ale tato taktika se příliš neosvědčila. Při pečení nás zase trouba občas vypekla, protože na sebe perníčky upozornily až v okamžiku, kdy byly pronikavě cítit. Ale konec dobrý – všechno dobré. Podařilo se upéct dostatečné množství voňavých sněhuláčků, srdíček, rybiček, hvězdiček domečků, takže na vánočních dílnách bude co zdobit.