Páteční ráno bylo sváteční – i kdybychom náhodou zapomněli, že jdeme naposledy letos do školy, okamžitě nám to připomněla vánoční melodie, která se ozývala z vestibulu školy. Koledy hrála vánoční kapela osmáků a deváťáků, ale všichni kolemjdoucí se u nich zastavovali a buď naslouchali, nebo se přidávali ke zpěvu.
Na chodbách nás s úsměvem zastavovali parlamenťáci (= zástupci školního parlamentu) a nabízeli cukroví, které napekli deváťáci v hodinách vaření.
První a druhou hodinu trávili starší žáci s dětmi prvního stupně a společně tvořili vánoční přání, ozdoby či malé dárečky pro naše blízké. Víme totiž, že nejvíce potěší vlastnoručně vyrobený dárek.
A pak každá třída trávila čas se svým učitelem. Na to jsme se také dost těšili, protože jsme si rozdali dárky, zamysleli se nad takřka uplynulým rokem, popřáli si to nejlepší a abychom se zas ve zdraví všichni sešli.
Na tento den budeme vzpomínat. Bylo pěkné, jak jsme se všichni na sebe usmívali. Právě úsměv může být dárkem, který vlastně nic nestojí, a přitom má obrovskou moc.
Proto na to nezapomínejme a přejme si, ať je v novém roce 2019 dost příležitostí se na sebe usmívat.
Simona Krejčí, třídní učitelka 8.B