Naše škola se v tomto školním roce zapojila do projektu EDISON, na kterém naše škola, stejně jako mnoho dalších škol v celé naší republice, spolupracovala se studentskou organizací AIESEC. V rámci tohoto projektu na naši školu přijelo od 20. do 24. února 2017 pět anglicky mluvících studentů z různých zemí světa.
Tito studenti se na naší škole zapojili do výuky, seznámili žáky se zajímavostmi o své zemi, připravili si interaktivní hodiny, diskuze a jiné, vše v anglickém jazyce, podle úrovně žáků. V hodinách byli přítomni učitelé, znalí angličtiny, kteří pomohli s překladem, výběrem témat a s průběhem diskuze. Přítomnost stážistů oživila výuku a přinesla nám všem hodně nových zážitků, zkušeností a informací.
Toto byli naši stážisté:
Velice děkujeme rodinám, které byly ochotny s námi spolupracovat a ubytovaly tyto stážisty, věříme, že i pro ně byla tato setkání příjemným a přínosným zážitkem.
Olga Matoušková, koordinátorka
A takto se o projektu vyjádřili někteří žáci naší školy:
V pondělí 20. února jsem se do školy moc těšil. Hned po vstupu jsem měl oči všude, jestli náhodou někoho neuvidím. Jenom co jsem vstoupil do třídy, nahrnuli se na mě otázky jako „Viděl jsi někoho?“ a „Taky se tak těšíš?“. Na všechny jsem trpělivě zodpověděl a šel číhat na chodbu. Ostatně jako všichni ostatní. A o kom že je vlastně řeč? Letos se naše škola prvním rokem zapojila do projektu Edison. V termínu od 20. do 24. února na naši školu přijelo 5 anglicky mluvících studentů z pěti zemí světa. Portugalska, Číny, Indonésie, Turecka a Ghany. Všichni jsme si od tohoto projektu hodně slibovali. Přece jenom… Kdy máte tu možnost promluvit si třeba s někým z Ghany? Je to úplně jiná kultura než my a v tom právě spočívá tento projekt. Zjistit jaké je to jinde, popovídat si s někým v anglickém jazyce a poznat příjemné lidi třeba i z druhé strany světa. Tohle všechno jsme si říkali, když jsme se o projektu dozvěděli a myslím si, že budu mluvit za všechny, když řeknu, že se všechno z toho vyplnilo. Všichni stážisté byli moc příjemní a ochotní, ať už zodpovědět dotazy o své zemi, o sobě nebo si “jenom tak pokecat“. Já sám jsem se za jeden týden dozvěděl spoustu zajímavých informací, naučil se nějaká cizí slova, nebo tradiční hru “hopskulka“ z Indonésie. Po celý týden jsem každý večer doma nadšeně vyprávěl, kdo k nám dneska přišel na návštěvu, co nového jsem se dozvěděl a zakončil to větou „Už se tak těším na zítřek!“. Doufám, že tento projekt se na naší škole neuskutečnil naposledy. Byl to obrovský zážitek.
Šimon Hrdlička, 8. A