Cestování je v současnosti velkým hitem. Rádi navštěvujeme exotické destinace a možná ještě raději bychom nahlédli více do vesmíru či budoucnosti.
Naši čtvrťáci ze základní školy Heyrovského se ale vydali zcela opačnou cestou. Ta začala již koncem září návštěvou brněnského Anthroposu, kde se okamžitě největší atrakcí stal obrovský mamut. V muzeu na děti čekala odborně připravená výstava o pravěku doplněná zajímavými slovy pana průvodce. Malí dobrodruzi se zde seznámili s kostrami pravěkých živočichů, fosiliemi, soškami venuší a nástroji prvních lidí. Bylo úžasné sledovat, jak se některé děti nadchly pro vědu a historii. Mnohé z nich už věděly o pravěku opravdu hodně, ale tady se mohly krásy historie doslova dotknout.
Putování pravěkem pro nás ale neskončilo v Anthroposu. Vše další se odehrávalo ve škole.
Začátkem října pokračovala naše vzrušující výprava, která nás přenesla miliony let zpátky do minulosti – do dob, kdy na Zemi vládli dinosauři, po pralesích se proháněli mamuti a první lidé začínali objevovat svět.
Jako učitelé si přejeme, aby si děti uvědomily, že naše minulost není jen součástí učebnic, ale že je živá a plná fascinujících příběhů. Proto jsme spojili výuku s tvořivými a zážitkovými aktivitami.
Děti si z obyčejných tříd vytvořili „pravěké vesnice“ za použití větví, listí, kaštanů, kamenů, …. s ohništěm uprostřed. Nechyběl ani „opékající se mamut“. Děti plnily nejrůznější úkoly, které spojovalo téma pravěku. Při scénkách jsme se nejvíce nasmáli u lovu mamuta, kde zvláště chlapci nezapřeli svého loveckého ducha. Pozadu nezůstaly ani skupinky, které tvořily pravěké venuše či malovaly jeskynní malby. Možná je trochu škoda, že nebylo více času, abychom si vyzkoušeli rozdělat oheň pravěkým způsobem. Myslím, že by to děti opravdu bavilo a možná i překvapilo, kolik času k tomu bylo zapotřebí.
Projektové dny jsme zakončili pečením pravěkých placek v naší školní kuchyňce. To bylo nadšení, když děti ochutnávaly své vlastní výrobky!
Na základě vlastních prožitků děti napadaly nejrůznější úvahy, např.:
„Nejvíc mě zaujalo, kolik práce dalo pravěkým lidem shánění jídla,“ říká desetiletý Ondra.
„Bylo zajímavé zjistit, jak těžké bylo v pravěku získat jídlo a jak složité byly nástroje, které museli lidé vyrábět,“ říká desetiletá Viki. „Nikdy bych si nemyslela, že by něco takového trvalo tak dlouho!“
Závěrem lze říci, že výprava do pravěku byla opravdu zážitková. Posílila týmového ducha a chuť objevovat. Den pravěkého člověka byl nejen náročný, ale také plný důvtipu, kreativity a radosti z tvoření. Pravěk už není pro naše čtvrťáky jen dávná minulost, ale dobrodružná kapitola, kterou mohli prozkoumat zábavnou a kreativní formou. A přestože děti nedají dopustit na své pravěké placky, já si tajně myslím, že nejlepší je stejně mamut s koprovou omáčkou.